Chyby způsobené nesprávnou zálivkou jsou nejčastější příčinou úhynu pokojíků. Interiérové květiny trpí spíše přemokřením, než by se trápily suchem. Jak tedy rozpoznávat jejich potřeby? To, kolik vody rostlinka potřebuje, závisí nejen na konkrétním druhu, ale i na období, vlhkosti, teplotě, dokonce i na materiálu a velikosti květináče.
Odlišné nároky pokojových rostlin na zalévání
zavlažování interiérových rostlin
Rostlin, které chtějí mít vodu v misce, je velmi málo. Většinou to má za následek nechtěné přemokření. Nároky na vláhu se zvyšují iv období kvetení. Zdroj: isifa/shutterstock
Jednotlivé pokojové rostliny mají obvykle různé požadavky na přísun vláhy. Některé se spokojí s minimálním množstvím vody (kaktusy, sukulenty), jiné naopak žádají trvale mírně vlhký substrát (kapraďorosty, bromélie). Více vody potřebují větší rostliny i rostliny s velkými listy, přes které se voda rychleji odpařuje.
Přečtěte si také
Nenáročné pokojové rostliny, které vám odpustí i malé prohřešky
Jednotlivé rostliny mají odlišné nároky na přísun vláhy i během roku. Některé potřebují být na podzim sušší, aby vytvořily květní poupata. Po jejich vytvoření a během kvetení už však mají spotřebu vody vyšší. Vhodné je proto znát, jakou potřebu zavlažování mají rostliny, které pěstujete. Pomůžou vám v tom odborná literatura, internet nebo informace od odborníka v zahradnictví či květinářství.
Důležité jsou substrát, květináč i teplota
Svou roli zde hrají i samotný květináč a okolní teplota. Substrát v menším květináči schne rychleji než ve velkém. Materiál samotného květináče je také důležitý. Ty z pálené hlíny samy absorbují část zálivky, takže rostliny v nich zasazené vyžadují více zálivky než ty, které jsou v plastovém květináči. Substrát, který obsahuje také písek, vstřebává vodu mnohem lépe. To znamená častější zálivku, protože rostlinka v takovém substrátu bude vysychat rychleji.
Většina pokojovek má ráda vlhký vzduch. Palmy, fíkusy, monstery či kapradiny v suchém vzduchu velmi trpí a ztrácejí na kráse. Postřikovat můžete buď přímo na rostlinu, nebo volně do vzduchu poblíž rostliny. Používejte vždy odstátou, ne příliš studenou vodu. Pokud se vám dá zvolit intenzita postřikování, zvolte tu nejslabší.
Typická rostlina, kterou je třeba zalévat zdola, je senpolie (africká fialka). Při nadměrné zálivce jí však mohou zahnívat kořeny i listy. Na zálivku použijte vodu s pokojovou teplotou. Je-li voda příliš studená, způsobuje stáčení listů.
Rašelinové naopak vysychají pomaleji a také vodu přijímají květiny mnohem těžší. Intenzitu zálivky je třeba přizpůsobit ročnímu období i okolní teplotě. V chladnějších místnostech je třeba zalévat méně, vyvarovat se třeba déle trvajícího přemokření substrátu, což spolu se studeným substrátem představuje pro zeleň velké nebezpečí. Čím je teplota v místnosti – na zimovišti – vyšší, tím vyšší musí být přísun vláhy.
